Nejdřív vyměř, nakup až potom Nejdřív si sedněte s metrem na balkon a nakreslete si jeho půdorys. Změřte si šířku dveří, výšku parapetu i to, kolik místa zabere sloup nebo topení, pokud je tam máte. Teprve pak si napište seznam věcí, které na balkoně chcete dělat. Posedět u kávy, pěstovat bylinky, sušit prádlo, nebo všechno najednou? Jestliže budete mít jasno, vyhnete se tomu nejčastějšímu problému – koupi nábytku, který se fyzicky nevejde, nebo dekorací, které vám zaberou veškerý volný prostor.
Než začnete vrtat, změřte si vzdálenost od středu stolu ke stropu a podle toho zvolte délku závěsu. U těžkých svítidel je nutné použít odpovídající hmoždinky a háky do nosného stropu; u sádrokartonu je třeba kotvit do nosných profilů, jinak hrozí, že lampa spadne. Při zapojování vždy vypněte jistič a ověřte vypnutý stav pomocí zkoušečky napětí. Pokud si nejste jistí elektroinstalací, pozvěte elektrikáře – chyba v zapojení může způsobit zkrat nebo požár.
Častým omylem je natřít pokoj jednou barvou a doufat, že bude vyhovovat oběma. Mnohem praktičtější je vybrat pro každé dítě jinou barvu stěny v jeho zóně a nechat ho, ať si ji samo zvolí. Pomáhá to dětem cítit, že pokoj je jejich, a snižuje to potřebu pořád si něco nárokovat. Nezapomeňte ani na osvětlení – mladší by mělo mít tlumené světlo u postýlky, starší zase lampičku na stůl s možností nastavení intenzity. Společné stropní světlo bývá nepraktické, protože ne vždy chtějí oba dělat totéž.
Podlahu, která je často zanedbaná, vyřešíte nejlevněji a nejspolehlivěji buď dřevěnými rošty, které se pokládají na sebe, nebo kobercem, který se dá kdykoliv vyndat a vyklepat. Nezapomeňte ale, že podlaha musí odvádět vodu – pokud necháte rošty jen tak na betonu, po prvním dešti se objeví plíseň. Mezi rošty a zem proto vždy vložte gumové podložky, které zajistí vzduchovou mezeru.
Oddělte zóny, ale nechte prostor pro společné hry Každé dítě by mělo mít svou jasně vymezenou zónu, kterou může ovlivnit. Může to být policový díl, nástěnka nebo jinak barevný koutek. Mladšímu vyhraďte dolní police a boxy na hračky, které dosáhne bez pomoci, staršímu patří vyšší police a psací stůl. Důležité je, aby si starší mohl své věci uzamknout do boxu nebo šuplíku, pokud mu mladší bere věci – to je častý zdroj hádek. Naopak uprostřed pokoje nechte volný prostor, kde si mohou hrát oba, ale s předem danými pravidly, co se tam smí.
Nejčastější chybou bývá nepozornost při řezání u zásuvek a vypínačů. Přesně si vyznačte jejich polohu a ve zpětném rázu tapety vyřízněte otvor o pár milimetrů menší, než je krytka – po nasazení krytky žádná mezera nebude vidět. Také si pohlídejte vzor: pokud máte tapetu se vztahem mezi pásy, musíte ji stříhat s odstupem, který je na obalu. Jinak se vzor nepotká a výsledek bude působit rušivě. Až budete hotovi, projděte stěnu zblízka a pohledem ze strany zkontrolujte, zda se nikde nekrčí švy.
Na závěr si dejte pozor na dvě věci: nesnažte se pokoj zařídit naprosto stejně pro obě děti a nepodceňujte úložné prostory. Různé věkové kategorie potřebují různé věci – mladší plyšáky a kostky, starší knihy, sešity a elektroniku. Pořiďte dostatek boxů, košů a polic, ale každý box popište jménem nebo obrázkem, ať je hned jasné, komu patří. Když má každé dítě svůj prostor a navíc společné místo, kde se nemusí dělit, pokoj se stane místem klidu, ne bojištěm.
Typickou chybou je zavěšení lampy příliš vysoko, aby nepřekážela při vstávání. Výsledkem je oslnění při pohledu do světelného zdroje a nedostatečné osvětlení jídla. Dalším častým přešlapem je použití jednoho svítidla nad dlouhým stolem, kdy světlo nestačí pokrýt celou plochu. Řešením je buď delší lineární svítidlo, nebo kombinace více závěsů. Nezapomeňte také na to, že stínidlo z tmavého materiálu pohltí část světla – pokud máte tmavou lampu, volte nižší výšku zavěšení a silnější žárovku.
Nejdřív odstraňte zdroj vlhkosti, až potom plíseň samotnou Plíseň potřebuje ke svému růstu vlhkost nad 60 % a organický materiál. Většinou tedy stačí omezit kondenzaci – pravidelně větrejte, hlavně po vaření, sprchování a v ložnici po noci. Ideální je krátké a intenzivní větrání s plně otevřenými okny, ne dlouhé „mírné" pootevření. Pokud máte sušičku prádla, umístěte ji do místnosti s odtahem vlhkosti, ne do ložnice.
Typickou chybou je také přeplnění prostoru textiliemi. Každý povrch nepotřebuje dekoraci. Nechte vyniknout jednu nosnou textilii — ať už je to koberec, přehoz nebo závěs. Ostatní prvky pouze doplňují. U malých místností platí pravidlo méně vzorů, více struktury. Velké plochy bez vzoru lze oživit tkanými či pletenými povrchy, které dodají hloubku bez vizuálního hluku. Zkuste si před nákupem položit vzorky vedle sebe a pozorovat je při denním i umělém osvětlení. Věrnost barev se v různém světle mění, a to rozhoduje o výsledném dojmu.